Nich Lucas Collins

19. prosince 2016 v 16:10 |  Registrace pacienta/klienta
Jméno:
Nick Lucas
Collins
Pohlaví:
Muž
Věk:
19
Číslo pokoje:
xxx
Důvod ubytování:
Problémem tohoto hudebně nadaného mladíka je melofobie - strach z hudby. Jak ironické, že? Dříve hudbu miloval, stále si něco zpíval/broukal, nebo hrál na nějaký nástroj. Dnes nevydrží ani rytmus básně. Z hudby a nějakého rytmu, či melodie, má obrovský strach (nemluvě o jedné vtíravé melodii, kterou slyší ve své mysli - a to naprosto neustále). Vždy se buďto snaží utéct, nebo se schoulí do klubíčka a kňučí jak ublížené štěně. Tento strach je také spojen s fobií z mluvení - opět kvůli rytmu. Je tedy často zamlklý, tichý a většinou komunikuje pomocí již předepsaných kartiček. Problém ale je, že s hudbou má také spojené výpadky paměti - vždy si pamatuje jen své jméno, věk, rodinu a podobně. Vlastně věci/lidi které zná už dlouho. Ovšem čím více má výpadky paměti, čím dál tím méně si i pamatuje věci, které předtím ještě věděl. Mnohdy tak na svých kartičkách najde slova, která podle něj ještě nepoužil (často si je dopisuje).
Jak je již výše zmíněno, v Nickově hlavě se stále dokola opakuje nějaká pomalá melodie, která byla nejspíše ukolébavkou. Ovšem když tato melodie utichne, přichází něco jiného, čímž jsou hlasy v jeho hlavě. Není to něco, co by jej ovládalo, říkalo, co má dělat… Tyto hlasy ho shazují, ponižují a nutí ho, aby si o sobě myslel to nejhorší. Snaží se jej zlomit, smýt z něj vše, kým byl - a pokud k tomu připočteme výpadky paměti, tak se jim to docela daří. Oněch hlasů je celkově dvanáct a často je nazývá 'svými démony'. A díky těmto 'démonům' se také několikrát pokusil si odebrat život (sebevražedné sklony), ovšem zatím neúspěšně. Většinou jej někdo přistihl, nebo z toho nakonec vycouval, protože si nedokázal ublížit. A nebo byl pud sebezáchovy silnější…
Povaha:
Kdybych tvrdila, že je společenský, ambiciózní a temperamentní, tak bych lhala. Možná, že tak může vypadat, díky svému vzhledu, ale takový opravdu není. Právě naopak. Nick je introvertní, lehce flegmatik a jestli dříve vlastnil schopnost ovládání druhých díky svému temperamentu, rozhodně ji ztratil. Abych to upřesnila, dříve byl hlasitý, usměvavý, miloval být v přítomnosti hezkých dívek, skládal hudbu a svými názory ovlivňoval ostatní. Po jednom incidentu, který stále drží v tajnosti, se z něj stal tichý, trochu depresivní, nesmělý a možná by někdo tvrdil, že je bez páteřní. Ne, to není pravda. Nick má své názory a možná by je i dokázal prosadit, ale bojí se vyjádřit. Má strach, že lidé nepřijmou jeho názor a zavrhnou jej, tak, jako se to stalo už mockrát. Dřív se tím možná nezabýval, ale nyní, když už tedy promluví a projeví se, to vnímá docela jinak, než před několika lety. Nyní se musí dlouhé chvíle (někdy trebai několik měsíců) rozmýšlet a překonávat, než vůbec promluví. Také vždy dlouho přemýšlí nad svou odpovědí. Nikdy nevyhrkne něco jen tak, prostě ne.
Jak již bylo zmíněno, je samotářský, introvertní a tichý. Rozhodně patří mezi nenápadné lidi, kterých byste si možná ani nevšimli, kdyby šli kolem vás v prázdné chodbě. Nick chodí zpravidla potichu a často jaksi… Retardovaně, jen aby jeho chůze neměla nějaký rytmus. Nicméně, vždy se snaží najít místo, kde by byl o samotě, v tichu, bez nějakého hluku. To je totiž něco, co také nemá zrovna v oblibě, ačkoli to ani nemusí mít nějakou melodii. Ale každý někdy potřebuje nějakou společnost, i když Nick tvrdí, že on ji nepotřebuje. Má přeci démony! Eh, úžasná společnost. Ovšem když už se s někým baví, hltá jej pohledem, ale oční kontakt nenavazuje. Většinou sklopí pohled k zemi a opět si nadává, že se nechal přistihnout, když někoho tak zaujatě pozoroval. Mlčí, celkově se chová velmi potichu a komunikuje skrz kartičky s předepsanými slovy, které má vždy v nějaké kapse, stejně tak jako ještě pero.
Je velmi nesmělý a stydlivý, často se červená, nebo odvrací pohled. Vždy se zatřese, když se jej někdo dotkne a někdy mu začne téct krev z nosu - obzvlášť, když mu nějaká dívka prokazuje svou náklonnost. Ovšem tahle stydlivost ho staví do nepříjemné situace, jelikož to je jeden z důvodů, proč se bojí mluvit. Prostě nechce nic pokazit.
Je velmi opatrný a pečlivě přemýšlí nad tím, co chce udělat, nebo někomu sdělit. Žije totiž ve svých pochybnostech, které ho táhnou dolů a proto někdy raději nedělá nic - jelikož se prostě bojí, že něco pokazí. A někdy to s tou opatrností docela přehání - třeba když stojí v nějakém tmavém koutku a vyhýbá se nějakému kontaktu s lidmi. Často bývá nepochopený kvůli svému problému, ale odmítá si přiznat, že si za to může jen on sám. Kdyby byl otevřenější, tak by asi byl více pochopen, ovšem s tím, jak se lidem vyhýbá…
Nicméně, najít se cestu k Nickovi je opravdu zdlouhavý proces, při kterém si každého nevědomky testuje. Zkouší, jak moc se jim dá věřit a podobně. A když už se někdo dostane pod jeho ochranný krunýř, získá si věrného a obětavého člověka, který se svými mnohdy naivními nápady dokáže vykouzlit úsměv na rtech.
Obrázek/Popis:
Rty má plné a lehce růžové, ostrý nos a oči hnědé barvy s dlouhými řasami. Vlasy nemá ani tmavé, ale ani zase světlé, jsou tak nějak průměrně hnědé, husté a dost často naprosto chaotické. Takový ten typický rozcuch, který si upraví maximálně tak prohrábnutím rukou.

[Cameron Dallas]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama